Nový domov
Páni , dneska mě nepustili ven do výběhu a celý den trčím doma , to je tedy pěkně podivné,cítím , že se něco děje .....
Konečně přišla moje panička a vede do boxu nějaké dva další lidičky , nějakou Milču a Dášu . Milča jen stojí trochu vpovzdálí , asi se mě trochu bojí , ale ta Dáša na mě hned sahá , zvedá mi nohy , kouká na mě jak pod mikroskopem , to by mě teda zajímalo , co mají za lubem ?
Pak mě panička osedlala a ta Dáša mi vylezla do sedla a v tom hnusném , nechutném bahně na mě dokonce i klusala,no ale přeci neudělám mojí paničce ostudu , tak jsem jí pěkně šlapala a poslouchala . Ptali se i Milči , ale ta nechtěla jezdit , jo, jo určitě se bojí
To má štěstí , že si na mě nesedla , možná bych jí to trošku ukázala
Pak mě odsedlali ,dali do boxu a odešli ...hmmm, tak moje předtucha byla asi špatná .
Po nějaké době (lidi tomu říkají týden) tam ty dvě byli zase a měli s sebou ještě jednu - Míšu a Zdenka.Nandali mi novou ohlávku,dávali mi mrkev a snažili se mě nacpat do boxu na kolečkách. No dala jsem jim zabrat ,museli mě tam strkat lonžema , ale nakonec zvítězili
Jeli jsme pěkně dlouho a taky si klíďo píďo zastavili na čůrání , zatímco já musela trčet v tom vozíku , a pak jsme konečně zastavili a lidi mě vysvobodili a vyvedli mě ven z vozíku.HURÁ.
Tak to vypadá , že tohle bude můj nový domov a Milča s Dášou moje nové paničky. No to jsem tedy zvědavá , jestli na mě budou hodné. Třeba budou ještě lepčí , než byli moji současní lidičkové. Už jsem byla u maminky , pak u jedné paní , ale jenom chvíli , to bylo pořád na Moravě , kde jsem se narodila , ale pak jsem jela moooc dlouho do Mnichova Hradiště , teda do vesnice Loukovec a pak jsem jela do Prahy na Zadní kopaninu do stáje Baudis , kam jsem dorazila 17.11.2004 .
Boxík byl pěkně vybílený,měla jsem tam seno i vodu , tak jsem se pustila do chroupání a čekala co bude . Byla jsem po cestě pěkně zpocená , tak mi dali úplně novou deku , abych nenastydla a rychle uschla ,tý jo , to vypadá , že na mě budou asi hodný
No a od teďka jsem teda s mejma dvěma maminkama lidskýma a musím to teda zhodnotit,že jsou na mě moooc hodný a mají mě moc rády a dělají pro mě moc,moc,moc.
A co se mnou bylo dál??? Na to si musíte chvilku počkat.
Pa Lucy.